Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Patricka Rosy

Vyrůstal jsem na půl ve Francii a v Portugalsku, což dost ovlivnilo i jídlo, které se u nás doma vařilo. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se pravidelně setkávali s rodinou u báječného jídla, které máma, jakožto skvělá kuchařka, navařila a napekla. Díky ní mám k vaření takový vztah a jídlo opravdu miluju.

Můj život se doslova točí kolem jídla. Denně zkoušíme s mým týmem ve Frenchie nové recepty. Nedokážu jmenovat jedno oblíbené jídlo, ale určitě mám rád výrazné chutě a jídla založená na kvalitních surovinách. Maminka je Portugalka a doma se vařilo hodně tradičních portugalských jídel, takže kdybych měl vybrat jednu kuchyni, která je mému srdci a jazyku nejblíž, bude to asi ta portugalská.

A jaký gastronomický zážitek mi utkvěl v paměti? Je to už patnáct let, kdy pro mne poprvé vařila moje partnerka. A neptejte se, jestli to byl zážitek dobrý… Teď třeba připravujeme novou provozovnu Tasca, takže poslední dobou doma vaříme převážně portugalská a španělská jídla.

Přes Vánoce se snažíme zvolnit a užít si trochu klidu s rodinou. Na Štědrý den chodíme ráno pro Betlémské světlo, stromeček míváme ozdobený den dopředu a zbytek dne hodně vaříme a jíme. Kromě bramborového salátu tradiční českou štědrovečerní tabuli nedodržujeme. K večeři pečeme tresku a připravujeme mořské plody. Co si ale neodepřu, to je cukroví. Nejradši mám vosí hnízda, těch babi nikdy neudělá dost. Dokážu sníst celou krabici.

Rád chodím na jídlo i do restaurace, ačkoli s dětmi je to teď trochu komplikovanější. Rodina o mně ví, že mám rád české jídlo a pivo. Na českou klasiku rád zajdu do Purkmistra, kde je to v létě fajn i pro naše děti.

Co se týče oblíbených kaváren, pak samozřejmě musím říct, že nejraději mám tu naši, Le Frenchie.

Patrick Rosa, majitel kaváren Le Frenchie a Tasca

↑ zpět na začátek článku ↑