Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Daniela Hůlky

Největší chuťový zážitek, na který si z dětství vzpomínám, je česnečka, kterou jsme si s partou kamarádů vařili na ohni v bunkru v Dřevěnicích. Vytáhli jsme na poli pár brambor, ty jsme dali vařit s kmínem, a pak jsme k nim přidali česnek a domácí sádlo. Byl to ten nejlepší oukrop mého života.
Asi i proto je můj vztah k jídlu po celý život takový, že ho naprosto miluju. Miluju jíst a chutná mi v podstatě vše kromě sladkostí. Jsem Čech jako poleno, takže nejraději mám českou kuchyni. Z těch světových mám nejradši asi řeckou kuchyni, protože mi připadá, že se v ní snoubí různé druhy kuchyní a je chuťově nejuniverzálnější, kterou znám.

S jídlem mám spojeno spoustu zážitků, jsem totiž gastroturista. Zjistil jsem, že nejvíce člověku chutná v extrémních situacích. Mně nejvíc chutnalo při přechodu Himálají, nebo třeba při jachtařských závodech na moři, kdy je třeba jednou rukou jíst a druhou pracovat. Když si do krku pak člověk hodí konzervu tuňákového salátu, je šťastnej jako blecha. Způsobu jezení u sportů, nebo u extrémní turistiky říkám, že je to takzvané „jídlo velkých soust“, protože člověk má hroznej hlad a musí se najíst co nejrychleji. V těchto chvílích mi chutná víc než v té nejlepší restauraci na světě.
Do restaurací jsem chodil rád celý život, ale od té doby, co v nich zakázali kouřit, je pro mě ta radost poloviční. Myslím si, že restaurace by měly existovat kuřácké a nekuřácké, aby si každý mohl vybrat, co mu víc vyhovuje. Z plzeňských restaurací rád chodím do restaurace U Mansfelda, nebo do pivnice u hradeb Na Parkánu. Mají tam vynikající nepasterizované pivo i jídlo.

Co se týče mého kuchařského umění, tak dříve jsem vařil, protože jsem v podstatě celý život žil sám a byl jsem dobrý kuchař. Ale od té doby, co se mě ujala moje úžasná manželka, tak se ke sporáku skoro nedostanu. A vzhledem k tomu, že moje manželka vaří fantasticky, dokonce mi od ní navařeno chutná více než od vlastní mámy, tak ani necítím potřebu se k tomu sporáku přibližovat. Dostanu se tam jen tehdy, když máme doma výjimečně steaky, ty dělám já, ale jinak mám pocit, že moje kuchařské umění stagnuje a upadá 😊.

S jarem mám pak spojený hlavně chřest. Můj kamarád Pavel Šebek pořádá vždy na jaře chřestové hody, je to pro mě takový jídelní symbol jara. A jinak samozřejmě na Velikonoce vajíčka natvrdo a kopřivová nádivka. Velikonoce doma slavíme tradičně, s naší Rozárkou chodíme na vesnici na pomlázku. Takže na jednu stranu tradičně česky, ale zároveň i světově, protože na zahradě nám nadílku schovává velikonoční zajíček.

Daniel Hůlka, český operní a muzikálový zpěvák, herec, držitel řady ocenění

↑ zpět na začátek článku ↑