Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Lumíra Aschenbrennera

Dětství mám hodně spojené s pobytem u babičky v Kolovči. Moje vzpomínky se tudíž vztahují k takovým jídlům, jako jsou vdolky, bramboračka, bramborové šišky – ale ne ty sladké s mákem. A vzhledem k tomu, že dědeček choval včely, tak se mi vybavuje i chuť medu přímo z plástve.  
Můj vztah k jídlu je ale veskrze pozitivní, o čemž svědčí i moje postava. Jsem (skoro) všežravec. Z české klasiky mám rád například knedlo-vepřo-zelo, svíčkovou, guláš (ačkoli ten zrovna český moc není), kachnu a řízek. Moc rád mám i veškeré plody moře. Nejvíce grilovanou chobotnici nebo krevety na jakýkoliv způsob. Pravidelně chodíme s manželkou na španělskou paellu a jednou měsíčně s přáteli před bowlingem na mexickou kuchyni. Mimochodem pomeranč se skořicí ke zlaté tequile je nesmysl.

Protože rád zkouším vše nové, tak zážitků s netradiční kuchyní mám mnoho. Kobylky, žáby, šneci či chřestýš už asi nejsou ani u nás tak úplně neobvyklým jídlem. Na Islandu jsem ale vyzkoušel „hákarl“, což je hodně bizarní pokrm. Kdo ví, o co kráčí, ten určitě potvrdí, kdo ne, jen těžko si představí. Jde o několik týdnů fermentovaného žraloka, který se podává s kmínovou pálenkou Brennivin. Doporučuji na ní nešetřit.
Dodnes se musím smát při vzpomínce návštěvy steakového restaurantu v Brazílii, kde jsem po dojedení minimálně dvousetgramového steaku zjistil, že se jednalo o pouhou ochutnávku, po které očekávali potvrzení volby.

Já sám nevařím. Naše rodina není příliš početná a já bych nerad tento počet nějakým svým kulinářským pokusem ještě snížil. Manželka ale vaří výborně a poslední dobou o víkendu občas uvaří i dcera. Současným rodinným hitem jsou její květákové placičky.

V Plzni mám několik oblíbených restaurací a s nimi i jídel, které si v nich pravidelně dávám. Pokud na svíčkovou, tak k „Salzmannům“, na telecí řízek s bramborovým salátem do „Comixu“. Na steak buď do Mlýnské strouhy, nebo do „Saloonu“ na Roudné.  Na játra, která z jídelníčků bohužel téměř vymizela, pak na „Potraviny“ a na plněný bramborák se zastavíme cestou na chalupu „U Josefa“ v Merklíně.

Nejsem právě kavárenský typ. Nepravidelně zajdu do „Měšťanské besedy“ na pracovní jednání a všem mohu doporučit i útulnou slovanskou kavárničku „Kafe a“ v Jetelové ulici. Milovníkům kávy z „džezvy“ pak „Orient Café“ na náměstí a azyl pak občas naleznu poblíž náměstí i v „Azylu“ ve Veleslavínově ulici.

A kdy, kde nebo na čem si nejvíc pochutnám? U jídla nezáleží na ceně. Pochutnat si mohu stejně na tlačence nebo chlebu se sádlem, jako na ústřicích nebo langustě. Podstatnou roli hraje i to, s kým člověk stoluje.  

Lumír Aschenbrenner

starosta Městského obvodu Plzeň 2 – Slovany a Senátor PČR

↑ zpět na začátek článku ↑