říjen
Styl plzeňských restaurací pod drobnohledem Judity Soukupové
| Plzeň | Plzeň | ||
| e-mail: | telefon: | ||
| web: | |||
Můj vztah k jídlu je (bohužel) velmi pozitivní. Zaprvé jsem z rodiny, která ráda jí, zadruhé jsem naučená vše dojídat a zatřetí, jídlo má pro mě i společenský aspekt. Mým prokletím je navíc to, že snad kromě drštěk mám ráda vše. V kategorii „co ráda“ mi určitě jako první vytane na mysli babička z Milínova a jídla, která nejsou až tak známá, jako polévka z podmáslí, škubánky a vdolky pečené na plotně s hruškovými povidly. Naštěstí táta je skvělý kuchař a většinu babiččiných jídel spontánně převzal. A co nerada? Asi jsem musela dospět k leču, jinak také bez problémů. Moc ráda mám kuchyni italskou, mexickou, asijskou i tu českou.
Hodně jezdím po světě po filmových festivalech a jakmile jsem v zahraničí, ráda ochutnávám vše a všude. I když jsem si vědoma rizik, tak prostě jídlo na ulici je pro mě většinou to nejautentičtější. Mezi zajímavosti tak pro mě patří například v Mexiku typické quacamole v úpravě s cvrčky. I přesto, že mám ráda chilli a ostřejší jídla, v Jižní Koreji jsem jedla jídlo tak pálivé, že si s tím mé tělo vůbec neporadilo (zde by se hodil opocený smajlík). A třeba v Indii bych stále dokola pila jejich tradiční čaj Masala. Přátelé, kteří tam žijí, mi doporučili stánek, kde je Masala dle místních nejlepší. No, bylo to místo, kde by si většina Evropanů ani neopřela, jak se říká, kolo, natož, aby tam něco pozřela. Ale Masala byl jedinečný!
Moje vlastní vaření přišlo do života přirozeně se založením rodiny. Mám to nejspíš jako převzatý rodinný vzorec, že uvařené jídlo a jeho společná konzumace rodinu tmelí. Ráda a často jsem také pekla, a to už dávno předtím, než televizní program zahltily pořady o pečení. Téměř vždy nechávám větší část napečeného dětem a část rozdávám. Přátelům, rodině, kolegům, v době covidu zdravotníkům. Je to pro mě vlastně to nejhezčí, udělat takto radost a vidět, jak chutná.
Čas od času ráda zajdu i do restaurace, ale nějakou zvlášť oblíbenou v Plzni nemám. I když neznám majitele, uvědomila jsem si, že se hluboce skláním před restaurací Rango. Je to totiž restaurace, která drží v mých očích dvacet let vysokou kvalitu, příjemné prostředí, velmi profesionální obsluhu a výborné jídlo! A protože jsme v Plzni, tak pro mě osobně zůstává symbolikou historie, nostalgie a dobrého piva Pivovarský šenk Na Parkánu.
A kam ráda zajdu na něco sladkého a na kávu? Nejen citrónový meringuée v Le Frenchie je fantastický! Obecně, procházka ve Smetanových a Kopeckého sadech, s teráskami, venkovními stolky a bavícími se lidmi, dělá Plzeň ještě živější a atraktivnější. O to víc ale fandím například kavárně Security Space a její majitelce/srdcařce Martině, kteří se musí poprat právě s tím, že nejsou přímo v srdci dění, a i přesto umí zákazníky přilákat.
Judita Soukupová, ředitelka filmového festivalu JUNIORFEST
