Rozhovor s ředitelkou Plzeňské filharmonie

Rok 2015 přinesl v oblasti umění mnoho zajímavého a pozitivního. Prestižní titul Plzeň - Evropské hlavní město kultury, jež byl našemu městu udělen, představoval impuls k realizaci řady koncertů, divadelních představení, výstav i nápaditých a neobvyklých akcí, jež oživily náš městský prostor. Výraznou měrou přispěla k jejich pestrosti a kvalitě Plzeňská filharmonie. V posledních sezónách můžeme sledovat nárůst kvality tohoto orchestru, jenž díky nápadité dramaturgii a rozšíření programové nabídky oslovuje stále širší okruh publika.

Vedle dvou klasických abonentních linií se na programu filharmonie zabydlely i pořady napříč žánry. Na své si tak přišli milovníci swingu, muzikálu, dechovky i šansonu. Mladšímu publiku byly určeny pořady Filharmoníčka a zhudebněné příběhy svérázného polárníka Jana Eskymo Welzla. Růst kvality a uměleckého renomé tělesa pod vedením šéfdirigenta Tomáše Braunera se odrazil i v navázání spolupráce s předními domácími a zahraničními interprety. Plzeňské publikum tak mohlo ocenit výkony americké houslistky Tai Murray, pianistky světového formátu Lilye Zilberstein či fenomenálního hráče na trubku a křídlovku Sergeie Nakariakova. Domácí scénu reprezentovala skvěle hrající Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením Heika Mathiase Förstera s Ivo Kahánkem, Miroslav Vilímec a představitel nastupující interpretační generace Marek Pavelec.

K mimořádným zážitkům minulého roku patřilo vystoupení Kyoto Symphony Orchestra se svým dirigentem Junichi Hirokami.  Neobvyklé hudební projekty jako Camera machine, Vodní Hudba, Umělec a totalita vznikly jako součást programu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, slavnostním zakončením se stal operní galakoncert se sólistou Adamem Plachetkou.  Řadu hudebních lahůdek nabídl i mezinárodní mezioborový festival Smetanovské dny, jehož pořádání se Plzeňská filharmonie ujala před čtyřmi lety. V neposlední řadě je třeba připomenout uvádění velkých vokálně instrumentálních děl ve špičkové kvalitě, za níž jsme dříve museli vážit cestu na koncerty a hudební festivaly mimo naše město. Jen v předchozí sezóně jsme vyslechli Janáčkovu kantátu Amarus, Orffovu Carminu Buranu, Beethovenovu 9. symfonii „S Ódou na radost“ či Rybovu Stabat Mater.

Za realizaci Dvořákova Requiem v listopadu 2014 za účasti předních sólistů a Českého filharmonického sboru Brno, byla Plzeňské filharmonii udělena Umělecká cena města Plzeň v kategorii výjimečná kulturní událost. Působivost bezprostředního hudebního zážitku získali posluchači skvostného provedení Mozartova Requiem 2. listopadu 2015 v katedrále sv. Bartoloměje za spoluúčasti Pražského filharmonického sboru a významných sólistů. Již teď se můžeme těšit na Dvořákovo Stabat Mater, jež v červnu 2016 slavnostně uzavře letošní koncertní sezónu. Co zajímavého nám ještě přinese?

Nahlédneme-li do nabídky klasických řad, vidíme zde opět několik mimořádných jmen: sopranistku Juliane Banse, violoncellistu Petra Nouzovského, houslistu a violistu Bohuslava Matouška a vítěze mezinárodní soutěže Pražské jaro 2014 v oboru hra na fagot Jana Hudečka. Řada C láká na Cimbálovou muziku Milana Broučka i originální multiinstrumentalistku Radůzu.  Úspěšná řada D věnovaná dětem přinese nový pořad “V šapitó, v maringotce a pod všemi slunci světa“. Plzeňská filharmonie bude i nadále pokračovat v zahraničních vystoupeních, na nichž orchestr již mnoho let úspěšně prezentuje svou vysokou uměleckou úroveň. Jen na sezónu 2015/2016 je připraveno přes 30 koncertů v Mnichově, Regensburgu, Stuttgartu, Kolíně nad Rýnem, Norimberku a jiných německých městech.

O přiblížení některých hudebních projektů jsme poprosili paní Lenku Kavalovou, jež stojí v čele Plzeňské filharmonie od roku 2009 a za tuto dobu dokázala proměnit celkovou tvář i směřování tělesa.

Paní Kavalová, jakých hudebních počinů si nejvíce ceníte? Které koncerty považujete ze svého pohledu za nejzdařilejší?
Stále více se mi osvědčuje, že tvrdá práce se vyplácí. Po téměř sedmi letech mé působnosti ve filharmonii se podařilo navázat spolupráci s renomovanými světovými agenturami. Máme pevné postavení v Německu, vědí o nás i v Americe. Dnes jednáme s velkým newyorským promotérem. Toto se skutečně podařilo a toho si cením nejvíce.
A nejzdařilejší koncerty? Jistě Dvořákovo Rekviem, koncerty s Gautierem Capuҫonem, Anne Queffélec, Lilyou Zilberstein, Sergeiem Nakariakovem, Tai Murray, se kterou jsme absolvovali velmi úspěšné koncertní turné po Německu, ale také dětské pořady… Myslím, že se nám všeobecně dařilo dobře.
Chtěla bych moc poděkovat celé filharmonii za enormní nasazení v roce 2015 a skvělé výkony. Můj dík patří šéfdirigentovi Tomáši Braunerovi, jehož práce si nesmírně vážím; totéž platí o Ronaldu Zollmanovi. Velké poděkování bezesporu patří celému managementu filharmonie, kteří jsou týmovými hráči a jsou nesmírně schopní; pochopitelně děkuji rovněž všem, kteří s námi spolupracují externě.

Jak hodnotíte projekty Camera Machine, Vodní hudba či Umělec a totalita realizované ve spolupráci s Plzeň 2015 o. p. s.?
Všechny tyto projekty byly součástí vítězné přihlášky, na základě které Plzeň získala titul EHMK 2015. Jsem ráda, že se je podařilo realizovat. Byly to multimediální multioborové projekty, hodně založené na kreativitě, současném umění, experimentu, ozvláštňující a rozeznívající netradiční prostory, jako je DEPO2015 nebo Papírna Plzeň.
Projekt Umělec a totalita byl pro mne asi nejstěžejnější, nejzdařilejší, nejvíce vypovídající a celkově velmi emotivní. Neveřejná část se uskutečnila záměrně v den 17. listopadu dopoledne ve Věznici na Borech. České noneto spolu s Alfrédem Strejčkem a Vladimírem Šťovíčkem zjevně zanechalo nesmazatelnou stopu nejen u odsouzených, ale i u pozvaných hostů, kterým byl vstup do věznice umožněn. Hudba je doma všude.
Večer České noneto provedlo Nonet g moll Rudolfa Karla a Plzeňská filharmonie pod taktovkou Tomáše Braunera na FDULS ZČU Šostakovičovu 4. symfonii. Obě kompozice byly proloženy vstupy několika disidentů a historiků. Byl to komponovaný pořad zaměřující se na 50. léta a velmi emotivní reakce vyvolával i pohled na současné Rusko i na fakt, jak překroucená historie ovlivňuje současnost.
Za spolupráci a vrcholnou profesionalitu děkuji Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze, Českému nonetu, všem účinkujícím, Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, Věznici – Bory a Plzni 2015.

Text: Mgr. Lenka Bočanová, foto: Lukáš Potůček

↑ zpět na začátek článku ↑