Na slovíčko s hejtmanem Plzeňského kraje

Hejtman MUDr. Kamal Farhan: Stojí za to pomáhat

Plzeňský kraj má nového hejtmana. Stal se jím plzeňský rodák MUDr. Kamal Farhan, který kraj vede od 30. 10. 2024. Pětapadesátiletý absolvent Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni má za sebou úspěšnou nejen zdravotnickou kariéru, ale také kariéru manažerskou a v současnosti i politickou, kdy působí jako stínový ministr zdravotnictví. Své dosavadní zkušenosti hodlá naplno zužitkovat ve prospěch Plzeňského kraje, který je jeho domovem a zároveň místem, kde s oblibou houbaří, vaří a relaxuje.

Je před Vánoci, tak padly otázky, jak vypadají Vánoce doma u Farhanů, došlo ale i na otázky vážnější, spojené s životy nás všech.

Těšíte se na Vánoce?

Jak by ne. Na Vánoce se těším každý rok. Ale s postupem věku se to mění. Už vám nejde o dárky, ale spíše je hezké, že se sejde rodina a můžete být chvilku spolu. Vím, že to někomu může znít jako klišé, ale pro mě je to opravdu nejvíc. Vím, že spousta lidí tolik štěstí nemá.  

A jak u vás vypadají Vánoce?

Myslím, že podobně jako u většiny lidí. Nejsme v tom jiní. Ale ještě bych se chtěl vrátit zpět k té první otázce. Jedna z věcí, kterou jsem začal hned po nástupu na kraj řešit je, jak bychom mohli pomoci například rodičům samoživitelům, pro které jsou Vánoce bohužel také spojené se starostí, jak svým dětem zajistit co nejdůstojnější oslavu. Ať chceme nebo ne, tak je za současné vlády opravdu draho, a ne všichni mají možnost si přivydělat. 

Už víte, jak tato pomoc bude vypadat?

Ano, celkem přesně. Mimochodem na tento rozhovor jdu právě rovnou ze schůzky, kde jsme to řešili. Přiznám se, že v některých věcech jsem hodně urputný, a toto je zrovna jedna z nich. 

Trochu jsme utekli od Vánoc. Jak vypadá vaše štědrovečerní večeře?

Asi stejně, jako ve většině domácností. Snažím se zůstat u kapra a bramborového salátu, ale děti občas dávají přednost kuřecímu řízku. A pokud chcete vědět, zda u nás probíhá také tolik oblíbená debata, zda je lepší bramborový salát od mojí maminky, nebo od mé ženy, tak ne. Tuto diskusi máme vyřešenou. Nejlepší salát dělá moje žena.

Jste hejtmanem necelý měsíc. Jak moc vám to už změnilo život?

Lhal bych, kdybych říkal, že ne. Rychle jsem se vrátil do režimu, který si pamatuji z nadnárodních firem, které jsem řídil dříve, než jsem šel do politiky. Zastávám tezi, že dobrý šéf má být v kanceláři mezi prvními a mezi posledními by měl odcházet. To není fráze, ale nemůžete chtít od ostatních stoprocentní výkony, když je sám nepodáváte. Takže ano, život se mi změnil, ale nestěžuji si. Naopak. Těm momentům, kdy se vám třeba podaří zachránit dětské oddělení v nemocnici v Rokycanech a vy víte, že jste spolu s dalšími tak pomohl spoustě dětem a rodičům je něco, co za tu dřinu stojí.

Dříve jste pracoval jako lékař na záchrance ve Stodu. Co vás na tom lákalo?

Nerad mluvím o rodině, ale tady to asi trochu vysvětlit musím. Tatínek nás vedl k medicíně, protože sám tady v Plzni působil jako lékař. Mimochodem dodnes zažívám takovou tu otázku, která je v mém věku už i skoro úsměvná, kdy se mě ptají, zda jsem opravdu od něj. A když přikývnu, tak pak následují slova chvály na mého tátu. Říkám to proto, že mě naučil si dávat laťku vysoko a také mi jasně ukázal, co znamená být dobrý lékař. 

Někteří politici, kteří jsou zároveň lékaři říkají, že obě práce si jsou velmi blízké, protože pomáhají lidem. Souhlasíte s touto teorií?

Ne. To opravdu ne. A obávám se, že tady bych klidně použil slova jednoho bývalého prezidenta, že to jsou opravdu, ale opravdu falešná slovíčka. To se nedá srovnávat. Jako lékař pomáháte lidem s tím, co je pro ně nejcennější – zdraví. Jako politik se staráte o to, aby za své peníze (daně) dostali od státu nebo od kraje to, co očekávají. Přesně proto nemám toto srovnání rád.

Podle aktuálních výzkumů je většina společnosti se současnou politikou vlády nespokojená a nemalá část lidí dokonce vzpomíná s láskou na minulý režim. Můžete tuto náladu ve společnosti jako hejtman změnit?

Četl jsem ten výzkum, a na rozdíl od pana premiéra jeho výsledky chápu. Vnímám také, že lidé jsou vývojem ve společnosti rozčarováni a já jim rozumím. Byl tu covid, po kterém začala válka na Ukrajině a energetická krize. Naprosto souhlasím s tím, že je třeba pomáhat Ukrajině proti Rusku, ale vláda jako by zapomněla na naše lidi. Máme nejvyšší ceny energií, drahé potraviny a celkově je život v Česku nyní neskutečně drahý. Mám k tomu jednu historku, mohu?

Určitě ano.

Čas od času se potkávám s kolegy z byznysu. Všechno to jsou úspěšní manažeři, kteří si rozhodně nemohou stěžovat na své příjmy. Ale když jsme se potkali nedávno, tak z ničeho nic se debata stočila na to, jak draho v Česku je. Mluvilo se o drahých obědech ve školách, kroužcích pro děti, o vysokých cenách potravin, energií, nebo o tom, jak těžké a drahé je sehnat místo pro rodiče v domově seniorů. 

Chcete nás snad dojmout chudobou manažerů, kteří berou vysoké platy?

To vůbec ne. Já na tom chci naopak ukázat, že pokud dramatické zdražování a 30 procentní inflaci za vlády Petra Fialy registruje už i tato skupina lidí, tak je to opravdu velký problém. Já tím jen ilustruji, že situace je daleko horší, než to vypadá. A také proto na kraji musí platit, že musíme začít pomáhat lidem, když na ně vláda kašle.

My jsme se ale k tomu tématu dostali přes výzkum, který říká, že lidem se stýská po socialismu.

A to je právě ono. Já si totiž nemyslím, že se jim stýská po socialismu, ale po době, kdy nemuseli řešit každou korunu. Podle mého je jim smutno po době, kdy vláda nestavěla děti proti svým rodičům jen proto, že chtějí za své peníze, které odvedli na sociálním pojištění, důstojné důchody. Po době, kdy jim vláda nechtěla rušit nemocnice a nenálepkovala každého, který si myslí něco jiného. A tento sentiment v nich vytvořila vláda Petra Fialy. 

Zapomněl jste ještě hrozbu školného.

To je také pěkná hloupost. Mimochodem, víte, co na tyto lidi funguje? Když se těch lidí, kteří to prosazují zeptáte, zda by se mělo školné platit i zpětně? To je vždy rozhodí. A když náhodou řeknou, že klidně, tak se jich vždy ptám, proč tedy nezaplatili ono školné univerzitě, kde vystudovali už nyní? Už teď může dát dar škole úplně každý. Ale vážně. Považuji to za hloupost. Vzdělání by nemělo záviset na tom, do jak bohaté rodiny se zrovna narodíte.

Jak vy vzpomínáte na studentská léta právě u nás v Plzni?

Jako každý, s láskou. Člověk v čase ty špatné vzpomínky potlačí a ty hezké zůstávají. Studium bylo náročné, jak se na medicínu patří, ale zároveň mi dalo spoustu hezkých zážitků a také kamarádství. Ale to už trochu zavání historkami starého barda, a to bych opravdu nerad. Já chci žít pro budoucnost a ne pro minulost.

Když potkáváte dnes mladé lidi, jak moc jsou jiní, než byla vaše generace?

Podobná srovnání nemám rád, protože v otázce je schovaný náznak, že už nejsem mladý. A na to je každý mužský trochu citlivý. Naše děti to mají těžší, než jsme to měli my. My jsme měli merunu, plácek za barákem, a tam byl náš svět. Oni mají mobily, počítače, internet, a spoustu dalších věcí. Ale tak to prostě je. My si na to nemáme stěžovat, ale naopak udělat maximum proto, abychom rodičům pomohli je dostat od počítačů ven.

Na závěr – každý týden dáváte na svůj Facebook video s tím, jak vaříte. Jak si vybíráte recepty?

Nápad na videa vznikl u nás na Šumavě, když jsme seděli s přáteli a řešili jsme jednu z nejzáludnějších otázek života: co vaříš zítra k obědu. Tak to vzniklo jako taková malá pomoc pro přátele. Lidi to bavilo, tak v tom pokračuji. Že bych byl nějaký extra kuchař, to si o sobě nemyslím, ale hrdý na ty svoje výtvory jsem. To zase ano. A pokud jde o to, odkud beru inspiraci, tak zatím si vystačím s tím, co se vaří nebo vařilo u nás doma.  

↑ zpět na začátek článku ↑