Čertova stěna

Na pozadí skalnaté krajiny u Vltavy kolem hradu Rožmberk se rozehrává příběh z okolí mocného, ale shovívavého pana Voka z Růže, do jehož osudu se vloží samotný ďábel. Hlavní postava Voka je považována za jednu z nejkrásnějších barytonových rolí operní literatury. Bedřich Smetana ve své poslední dokončené komicko-romantické opeře živě vykreslil historické i pohádkové polohy libreta Elišky Krásnohorské. To sice klade důraz především na komickou stránku, Krásnohorská ale Smetanovi v jednom z dopisů napsala: „Ponechávám vzezření celého díla na jevišti účinkům Vaší čarovné hudby.“ Skladatel tak do své poslední silně autobiografické opery vložil své osobní prožitky a trápení a jeho hudba se tak vyznačuje hlubokou niterností. Čertovu stěnu lze chápat jako fyzickou metaforu bariéry, která oddělila hluchého génia od zbytku světa a po jejímž „zboření“ tak toužil. Původní inscenace v režii Jiřího Nekvasila, kterou nastudovalo Národní divadlo moravskoslezské, měla obnovenou premiéru v loňském roce v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. DJKT ji premiérově uvádí jako v pořadí čtvrtou Smetanovu operu v rámci Roku české hudby.